V hlavní roli... zatmění?

21. března 2015 v 15:54 |  NOVINKY

V hlavní roli se představilo Slunce, které podalo jako obvykle naprosto vyvážený až přímo oslnivý výkon. Přesně, jak jsme u něj všichni zvyklí. Nečekaně se ovšem na scéně objevil Měsíc a rozhodně se nenechal zahanbit. V divácích zanechal svým dynamickým výkonem nesmazatelnou stopu, narozdíl od Slunce, které se drželo svého standardního na mimiku a gestikulaci strohého projevu. Už ve chvíli, kdy se Měsíc poprvé objevil na scéně, bylo jasné, že si prostor jeviště plně podmanil a Slunce svým trochu tajemným výkonem dokonce zastínil (asi o 73%). V této části představení měli výhodu diváci, kteří ho sledovali z vyšších řad, z tohoto úhlu byl měsíc dominujícím elementem na scéně a nedal Slunci téměř žádnou šanci.
Tato kreace měla premiéru už hodně dávno a je až skoro škoda, že má tak vzácné reprízy. I přesto se 20. 3. 2015 nejednalo o derniéru a rozhodně nás ještě dlouho nečeká. Měsíc byl v tomto díle pouze hostujícím členem. Pravidelně ho můžeme vidět na scéně alternativního divadla s názvem Noc, kde je umisťován do většiny her jejich repertoáru, vyjma hry s názvem Nov. Slunce můžeme vidět na jeho domovské scéně Den, a to dokonce ve všech inscenacích.
Na jejich společnou kreaci si budou muset diváci zase několik let počkat. Plánovaná repríza by se měla uskutečnit až v roce 2026.
Unknown photographer, Sun partially eclipsed (1914)

An.
 

Jaro.

1. března 2015 v 11:32 |  NOTES

Taky se vám stává, že jste měli někdy možnost něco zkusit nebo udělat, ale báli jste se toho, nebo jste to prostě neudělali, a teď byste to rádi zkusili, jenže už je pozdě? Najednou si říkáte, že jste udělali chybu, ale už to nejde vrátit zpátky. A hrozně toho litujete…

Tohle mám v hlavě už asi týden. Jaro. Jak jsem někde nedávno četla - s prvními slunečními paprsky přichází únava, smutek, deprese a apatie… na mě to letos sedí dokonale. Ale nechci se vymlouvat na rozmary ročních dob. Asi jsem si tenkrát myslela, že nejsem připravená… možná. Ale je to blbost. Hugh Laurie jednou řekl, že je hloupost čekat na to, až budete připravení, že dokonce nic jako "Být připravený" neexistuje. Existuje pouze teď, a pokud máme něco udělat, měli bychom to udělat právě teď a ne jindy, protože jindy to nebude jiné a dost možná už bude i pozdě.

Je zbytečné zabývat se tím, co jsme propásli, a stejně tak je zbytečné dávat tomu příležitost. Je trochu klišé mluvit o tom, že život je krátký, tak ho užívejme, co to jde, nebo že žijeme jen jednou, na váhání není čas (a já se těmhle otřepaným frázím vždycky vyhýbala) ale vlastně je to všechno pravda.

Tak asi Carpe Diem! :)
An.